MALÍČEK - Byli jako my...

29. prosince 2006 v 10:17 | Muninka:-) |  Základka
Byli jako my . . .
Tentokrát jsme v rubrice "Byli jako my" poprosili o svůj zážitek paní učitelku Terezu Sommersovou. Chcete se dozvědět, jak a s kým si za svého raného mládí užila dovolenou? No tak neváhejte a přečtete si tento zajímavý příběh plný zážitků.
S Jiříkem jsem chodila hrozně dlouho, protože byl (a je) strašně hodný a měl (a možná ještě má) mě opravdovsky rád. Naučil mě cestovat: začínali jsme "puťákama" na Pálavě, Šumavě, Jeseníkách a potom jsme zkusili Beskydy a Tatry a taky Krakov a Budapešť ….. a nakonec jsme se vydali na dlouhý výlet do rumunských hor a k bulharskému moři. Jiřík vždy všechno naplánoval, připravil a dokonce mi sbalil krosnu a já se jen vezla jako princezna. A tak tomu bylo i na výletě.
Jiřík přesně věděl, kterým vlakem se dostaneme do Rumunska a kterým vlakem se dostaneme z Rumunska a taky věděl kde jsou hory a kde moře…Já se jen hezky usmívala a těšila se, že to bude hezký (taky jsem se trochu nudila, protože byl až moc hodný J). Vlak byl přeplněný a měl neuvěřitelné zpoždění, v každé stanici jsme stáli nejméně půl hodiny, docházela nám pitná voda a teplota začala být nesnesitelná. Opět jsme zastavili v nějaké rumunské vesnici a zdálo se, že už se nikam nepojede … mnoho lidí vylezlo z vlaku a začalo si u pumpy doplňovat zásoby vody. Praktický Jiřík popadl všechny naše nádoby a rozběhl se k pumpě. Když už měl první nádobu téměř plnou, vlak se rozjel. Rozjel se nečekaně a dost rychle …já zrovna dost intenzivně přemýšlela o tom, jestli ten výlet bude k něčemu nebo ne a tak mi chvilku trvalo, než mi došlo, co se stalo. Jiřík nikde…vlak ujel několik kilometrů a zase zastavil. Já si uvědomila, že vůbec nevím, kam jedu, že vůbec netuším, kde bych se s Jiříkem mohla sejít, že jeho krosnu neunesu … prostě PRŮŠVIH!
Asi po dvou hodinách se otevřely dveře do kupé a v nich se objevil??? nebyla jsem si jistá…Jiřík???. Ale byl to úplně jiný Jiřík, zkrvavený a odřený Jiřík.
A tohle se mu stalo: když se vlak hodně rychle a hodně nečekaně rozjel, Jiřík a řada dalších odhodila nádoby a rozběhla se za vlakem. Nějací dobráci ukázali Jiříkovi na dveře, Jiřík na ně vyskočil, ale ony byly zamčené a Jiřík se držel , držel se pevně, dlouho, ale vlak jel hrozně rychle, tak se neudržel a v plné rychlosti vypadl z vlaku… dost se zranil…uvědomil si, že je sám v rumunském poli a v tom vlak zastavil a Jiřík se k němu dokulhal a zoufale nastoupil a pak hrozně dlouho hledal to naše kupé.
Do hor jsme nejeli, jeli jsme k moři, ale Jiřík se stejně nemohl koupat, protože mu sůl dráždila bolístky a tak se z naší dovolené stala nekonečná dovolená a Jirka přestával být hodný a protože jsem tenkrát byla nezkušená, málo jsem ho litovala a zbytečně a zbytečně moc jsem se usmívala.
A jak to dopadlo? Po cestě zpátky jsem Jiříka hodně nečekaně vystrčila z jedoucího vlaku a jestli vlak nezastavil, tak tam hodný Jiřík dodnes pláče v rumunských polích.
Monika Netolická VIII.A
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.