Rodina Karla IV.

29. prosince 2006 v 0:25 | Muninka:-) |  ◄ Referáty ►

Karel IV. Lucemburský
(14.5.1316-29.11.1378)

"Otec vlasti"

Karel IV. Lucemburský, nejvýznamnější evropský panovník pozdního středověku, římský císař a český král, přezdívaný "Otec vlasti", nejstarší syn Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny, přichází na svět jako Václav 14. května roku 1316 v Praze.
V roce 1323 je malý Václav, v souladu s lucemburskou tradicí, poslán na vychování k francouzskému královskému dvoru, kde při biřmování přijímá jméno Karel. V Paříži Karel získává rozsáhlé vzdělání, na tehdejší dobu je mimořádná jeho znalost jazyků - budoucí císař a král hovoří německy, francouzsky, latinsky, italsky, na prvním místě ale vždy uvádí češtinu.
V letech 1330-1331 pobývá Karel IV. v Lucembursku, v letech 1331-1333 působí jako zástupce svého otce v severoitalské lucemburské signorii.
Od podzimu roku 1333 Karel IV. spravuje České království místo nepřítomného otce a od roku 1334 vykonává úřad moravského markraběte.
Od počátku čtyřicátých let je Karel IV. favoritem papežské kurie na hodnost římského panovníka proti císaři Ludvíku Bavorovi - i proto je pražské biskupství v roce 1344 povýšeno na arcibiskupství a je zahájena stavba metropolitní katedrály sv. Víta. Dne 11. července roku 1346 je pak Karel hlasy pěti kurfiřtů z volen ve Rhens na Rýně římským králem.
Českým králem se Karel IV. Lucemburský stává o rok později, po smrti svého otce - 26. srpna je králem zvolen a 2. září je pak korunován. K této příležitosti dává Karel zhotovit novou královskou svatováclavskou korunu, později se pak podílí i na formulování korunovačního řádu.
Po smrti císaře Ludvíka Bavora je České království uznáváno jako centrum římskoněmecké říše a jako takové je i náležitě zvelebováno - Praha se stává Karlovým sídelním městem, je založeno Nové Město pražské (1348) a je budován i nový pražský kamenný most(dokončen 1357, dnes Karlův most). Též je Karlem založen hrad Karlštejn, kde jsou pak uloženy říšské korunovační klenoty.
Dne 7. dubna roku 1348 učiní Karel IV. Lucemburský řadu významných aktů, týkajících se poměru českých zemí vůči říši stejně jako vztahů jednotlivých zemí České koruny navzájem - k zemím koruny české jsou přičleněna slezská knížecí a Horní Lužice, v roce 1368 Dolní Lužice a v roce 1373 Braniborsko.
Ve stejný den, tedy 7. dubna roku 1348, zakládá Karel IV. v Praze vysoké učení, nejstarší univerzitu na sever od Alp.
Dne 6. dubna roku 1355 je Karel v Římě korunován římským císařem a ve stejném roce se pokusí vydat nový zemský zákoník "Majestas Carolina", návrh však musí stáhnout pro odpor panstva.
Koncem roku 1356 pak císař Karel IV. vydává dokument Zlatá bula Karla IV., zákoník, který bude platit ve Svaté říši římské až do roku 1806.
Jako vladař se Karel IV. chová většinou racionálně a cílevědomě, nezřídka s potřebnou dávkou lsti - ve vlastní rodině se ale chová dosti odlišně: především pak nepřiměřeně zbožňuje svého prvorozeného syna Václava, snad i proto, že tento dědic jeho trůnu (v roce 1376 ho Karel prosazuje na trůn římského krále) přichází na svět až po dvou dcerách.
Karel IV., jak již bylo řečeno, je velkým vzdělancem - dodnes je znám jeho vlastnoručně sepsaný životopis "Vita Caroli", v němž jsou vylíčena velmi živě jeho dobrodružství v severní Itálii na počátku třicátých let čtrnáctého století. Životopis je nakonec doveden až k roku 1340. Karel IV. též píše "Život svatého Václava" a řadu teologických a právních spisů, všechny latinsky. Za své vlády též podporuje dějepisectví ve snaze oslavit svoji vládu, ale též její přemyslovské kořeny.
Co se týče osobního života, Karel IV. je celkem čtyřikrát ženat - poprvé s Blankou z Valois, s níž má dvě dcery, Markétu a Kateřinu, podruhé s Annou Falckou , s níž má syna Václava, svého následníka. Třetí Karlovou ženou se pak stává Anna Svídnická , která mu porodí Alžbětu a Václava, a čtvrtou pak Alžběta (Eliška) Pomořanská, se kterou má Annu, Zikmunda, Jana Zhořeleckého, Karla, Markétu a Jindřicha.
Význam Karla IV. Lucemburského je pro české země obrovský - za jeho vlády se České království stává středobodem Evropy, Praha je sídelním městem Svaté říše římské, celá země zažívá neobyčejný rozvoj hospodářský, umělecký i kulturní. Již Karlovi současníci jsou si jeho významu vědomi - v pohřební řeči po své smrti 29. listopadu roku 1378 je pak císař Karel IV. Lucemburský poprvé nazván Otcem vlasti.
Karel IV. je pohřben v královské hrobce, kterou nechává sám postavit v chrámu sv. Víta na Pražském hradě.

Jan Lucemburský Slepý
(10.8.1296 - 26.8. 1346)

"Otec Karla IV."

Jan Lucemburský (Slepý), král český v letech 1310-46, titulární král polský v letech 1310-35, od roku 1308 hrabě lucemburský, též generální vikář římskoněmecké říše v předalpských zemích, přichází na svět 10. srpna roku 1296 v Lucemburku jako syn lucemburského hraběte a pozdějšího římského krále a císaře Jindřicha VII. Lucemburského a Markéty Brabantské.
V dětství je Jan Lucemburský vychováván na francouzském královském dvoře (na dvoře Filipa IV. Sličného) v Paříži, kde zároveň navštěvuje univerzitu.
V roce 1310 je Janu Lucemburskému nabídnuta českou opozicí krále Jindřicha Korutanského česká královská koruna - Jan přijímá a po sňatku s dědičkou českého trůnu, Eliškou Přemyslovnou, uzavřeným 1. září roku 1310 ve Speyeru (Špýru) na český královský trůn usedá.
Fakticky se ale českým králem Jan Lucemburský stává až poté, co jím je Jindřich Korutanský vypuzen z českých zemí - v říjnu roku 1310 přitáhne Jan do Čech a v prosinci pak vstupuje do Prahy: 7. února roku 1311 je pak Jan Lucemburský slavnostně korunován českým králem.
Janova korunovace je ale podmíněna tzv. inauguračními diplomy, v tzv. volební kapitulaci se nový král zavazuje k rozsáhlým ústupkům šlechtě (vybírání berně, tažení mimo hranice, přístup cizinců k úřadům a majetkům...) . S českou šlechtou pak svádí v dalších letech Jan Lucemburský, a to především s jejím "mluvčím" Jindřichem z Lipé, ostrý politický boj o vládu nad královstvím - tento boj pak končí až tzv. domažlickým mírem z roku 1318, jímž Jan fakticky uznává hegemonii českého panstva.
Po uklidnění vnitropolitické situace pak obrací král Jan Lucemburský svoji pozornost k politice evropské, kde si vede podstatně lépe než-li doma - zprvu podporuje římského panovníka Ludvíka Bavora proti Habsburkům (v roce 1322 od něj pak získává jako trvalou zástavu Chebsko, v roce 1336 se s ním ale názorově rozchází), obratnou politikou, díky níž je někdy přezdíván jako "král diplomat", se mu daří připojit k českému království v letech 1319-29 Horní Lužici a do roku 1335 většinu slezských knížectví, v letech 1330-33 se pak snaží vybudovat s severní Itálii signorii pod svým vedením - v Čechách je přitom král Jan jen málokdy, často přijíždí jen proto, že potřebuje peníze na svoji nákladnou, velkorysou evropskou politiku.
Jako politik orientovaný spíše zahraničněpoliticky se Jan Lucemburský snaží též o usmíření s Jindřichem Korutanským, jenž i po svém odchodu z českého trůnu stále užívá titul českého krále.
V roce 1335 se Jan Lucemburský vzdává všech nároků na polský královský trůn.
V roce 1334 jmenuje Jan Lucemburský svého staršího syna Karla, pozdějšího českého krále a římského císaře, markrabětem moravským, v podstatě mu ale přenechává správu českých zemí - nastává období tzv. lucemburského dvojvládí, kdy vládnou v podstatě oba dva Lucemburkové, jak Jan, tak Karel. Napětí, které tento způsob vlády musel zákonitě přinést, pak polevuje až v roce 1341, kdy Jan Lucemburský Karlovi zajistí nástupnictví na českém trůnu - od této doby pak Jan též podporuje Karlovu snahu získat římský královský titul na úkor Ludvíka Bavora (Karel se římským králem stane v roce 1346, ještě za Janova života).
V posledních letech svého života je král Jan Lucemburský slepý - při jednom z rytířských turnajů, pro něž má zvláštní slabost, přijde nejprve o jedno oko, v roce 1339 pak oslepne docela.
Jan Lucemburský je za svého života dvakrát ženat - poprvé s Eliškou Přemyslovnou, s níž má sedm dětí: Markétu, Jitku (Gutu), Václava (Karla), Přemysla Otakara, Jana Jindřicha, Annu a Elišku, a podruhé s Beatrix Bourbonskou (od roku 1334), s níž má děti dvě: Václava a Bonu. Kromě těchto dětí je Jan Lucemburský otcem i jednoho syna nemanželského, Mikuláše.
Český král Jan Lucemburský umírá 26. srpna roku 1346 - místem jeho smrti je bitevní pole u Crécy (Kresčaku), kde se jako slepý účastní na straně Francie bitvy s Anglií.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 dfg dfg | 21. května 2012 v 14:23 | Reagovat

gfdgf

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.