Československo

10. ledna 2008 v 21:29 | Muninka:-) |  ◄ Referáty ►
Československo, úředními názvy: Československá republika (ČSR; uváděno také jako republika Československá, RČS), Československá socialistická republika (ČSSR), nebo Česká a Slovenská federativní republika (ČSFR). Stát ve střední Evropě, který existoval od 28. října 1918 do 31. prosince 1992. Vznikl po 1. světové válce jako jeden z nástupnických států rozpadlého Rakouska-Uherska. Zahrnoval území Čech, Moravy, Českého Slezska (jižní část Slezska), Slovenska a Podkarpatské Rusi ("Horní Uhry").
T. G. Masaryk
Vznik ČSR
Vypuknutím první světové války roku 1914 došlo k odsunutí národnostní otázky v Rakousko-Uhersku do pozadí. To vedlo české politiky k prosazování samostatnosti před federálním uspořádáním monarchie. Po počátečních represích zůstávali čeští politici doma pasivní a snažili se nevytvářet záminky k postupům proti nim. Naproti tomu český exil v čele s Tomášem G. Masarykem prosazoval po celou dobu války u mocností osamostatnění Československa. Tomu napomáhaly československé legie, které bojovaly proti Rakousko-Uhersku a Německu a vytvářely tím příznivý obraz budoucího státu.
Roku 1917 kritizovali nečinnost českých poslanců spisovatelé. Domácí politici se objevili na scéně při Tříkrálové deklaraci na počátku ledna 1918. Tento dokument reagoval na zdánlivě bezvýznamné jednání o separátním míru s Ruskem, na které nebyli pozvání zástupci národů Rakousko-Uherska. Deklarace obsahovala požadavek samostatnosti a nebylo v něm ani slovo o Rakousko-Uhersku. Tím byl zahájen společný postup osamostatnění doma i v zahraničí.
Masaryk v polovině roku 1918 dosáhl příslibů uznání nezávislosti od mocností Dohody. V Paříži ustanovil prozatímní československou vládu. Mezitím se politické strany doma dohodly na vytvoření Národního výboru, který se měl připravovat na převzetí moci.
V reakci na vyvážení potravin z Česka byla vyhlášena na 14. října generální stávka. Ve městě Písek došlo k předčasnému vyhlášení samostatného Československého státu. Během převratu byly strhávány symboly mocnářství z radnice a ve městě zavlály trikolóry. Následně bylo železničáři odpoledne z Prahy přivezeno, že se vyhlášení republiky odložilo, revoluční dav se rozprchl a do města byl přidělen oddíl uherských vojáků, který začal vyšetřovat okolnosti převratu.
Dne 28. října 1918 kolem 9. hodiny ranní se vydali Antonín Švehla a František Soukup jménem Národního výboru převzít Obilní ústav, aby zabránili odvozu obilí na frontu. Poté se rozšířila zpráva o uznání podmínek míru Rakousko-Uherskem. Podmínky obsahovaly i uznání autonomie národů Rakousko-Uherska, které si lid vyložil jako uznání nezávislosti. Na večer téhož dne vydal Národní výbor první zákon o zřízení samostatného státu.
O dva dny později 30. října, vzniká Martinská deklarace, na základě které se Slovensko připojilo k českým zemím. V prvních dnech se nový stát musel potýkat s odporem Němců v pohraničí. Němci, místy tvořící výraznou většinu obyvatelstva, si zde vyhlásili vlastní státy, které ale nebyly uznány vítěznými mocnostmi. Situace vyvrcholila vojenským obsazením sporných území armádou ČSR.
K prvním bojům došlo již v lednu 1919 při sporu s Polskem o Těšínsko. Nakonec došlo k usmíření, ale hranice přesto vede středem Těšína. Maďarská armáda s,e snažila obsadit Slovensko, získala kontrolu nad jihem a východem krajiny, kde zřídila Slovenskou republiku rad, loutkový stát. Nakonec ultimátem Dohody byla nucena se stáhnout. Mírovými smlouvami došlo k uznání nezávislosti i státy, které válku prohrály. Následovaly mnohé reformy systémů např.: volební právo, sociální zákony, pozemková reforma. Nová Ústava byla schválena 29. února 1920.
Československo mezi dvěma válkami
Po vzniku Československa bylo snahou zakladatelů Československa - reprezentovaných např. T.G. Masarykem, E. Benešem, M. R. Štefánikem a dalšími - vytvořit jednotný, centralistický "národní stát" založený na ideji čechoslovakismu, příkladem a garantem se stala Francie.
Na jeho území se hovořilo více než půl tuctem jazyků - česky, německy, slovensky, maďarsky, polsky, rusínsky a dalšími nářečími ukrajinštiny. Mezi další jazyky patřily jidiš, rómština, rumunština a jejich nářečí.
Tehdy navrhované federativní uspořádání s ochranou a integrací menšin, podle příkladu Švýcarské konfederace, bylo zakladateli ČSR odmítnuto. Za státní jazyk byl prohlášen jazyk československý.
Prvním československým prezidentem se stal Tomáš Garrigue Masaryk (T. G. M.), kterého v roce 1935 vystřídal Edvard Beneš.
Do československých poměrů vážně zasáhla celosvětová hospodářská krize první poloviny třicátých let, v roce 1933 tak byl v Československu téměř 1 000 000 nezaměstnaných. Dalším vážným zásahem do vývoje situace v ČSR byl nástup Adolfa Hitlera k moci v sousedním Německu, který se stal podnětem pro vznik Sudetoněmecké strany, která vyvolávala v českém pohraničí protičeské nálady a kladla československým oficiálním orgánům požadavky dle zadání A. Hitlera. Od roku 1937 se situace začala dramaticky radikalizovat, což vyvrcholilo protičeským pučem v září 1938.
Vývoj vlajky
Od roku 1918 - 1920 Od roku 1920 doposud
Po vyhlášení nezávislosti Republiky československé 28.10.1918 se používala historická česká bikolóra . Hned zpočátku vyvstala nutnost upravit tuto vlajku, vzhledem k faktu, že se lišila od vlajky sousedního Polska jen poměrem stran. Na konci jara 1919 tak byl vytvořen subkomitét pro vlajku. Z došlých návrhů byla vybrána vlajka s klínem, který však sahal jen do třetiny délky. Po prodloužení klínu do poloviny délky byla vlajka dne 30.3.1920 oficiálně zavedena. Na rozdíl od státního znaku se vlajka v průběhu historie neměnila a byla potvrzena jak v roce 1960, tak v roce 1990.
Československé legie
Československé legie je označení používané pro jednotky zahraničního vojenského odboje za první světové války. Tento název vznikl až po válce, za války se používalo označení jednotky československých zahraničních vojsk.
Československé legie v Rusku r. 1918
Byly to dobrovolnické vojenské jednotky na ruském území v letech 1914-1920, jejichž základ tvořila Česká družina, která byla 2. února 1916 přetvořená na 1. československý střelecký pluk a následně (19. května 1916) na československou střeleckou brigádu
Po bitvě u Zborova (2. července 1917), ve které se československé legie vyznamenaly, zrušila ruská vláda omezení při vytváření československých jednotek a postupně vznikly další divize, které 9. října 1917 vytvořily československý sbor v Rusku. Koncem roku 1917 bylo v Rusku 38 500 dobrovolníků.
Po uzavření německo-sovětského míru v Brestu Litevském (březen 1918) opustily československé jednotky Ukrajinu a přesunuly se přes Sibiř do Francie. Po přepadech československých transportů na magistrále došlo k bojům československých legií se sovětskou vládou na Sibiři a v Povolží, které trvaly až do úplné evakuace československých jednotek z Ruska v létě 1920. Vlády spojeneckých států ( Francie, Velké Británie, USA …) dokonce plánovali československé legionáře ponechat na Rusi a vytvořit z nich jádro intervenčních sil, které by zasáhly proti bolševismu. Plynulo to z průběhu po takzvaném Čeljabinském incidentu, kdy Československé legie kontrolovaly velkou část Sibiře - konkrétně oblast okolo jižního Uralu. Město Čeljabinsk bylo v té době hlavním městem této téměř autonomní oblasti. Následně však vzhledem ke spojeneckým dohodám došlo k ústupu legií přes celou zeměkouli (přesněji pokračováním po Transsibiřské magistrále do Vladivostoku, odtud lodí do Ameriky a odtud do Evropy) zpět do Československa.
Do konce roku 1918 vstoupilo do československých legií v Rusku kolem 61 000 vojáků. 1. února 1919 byly legie reorganizovány za přítomnosti M. R. Štefánika. Došlo ke zrušení Odbočky Československé národní rady, s ní i vojenské samosprávy.
V Rusku padlo 4112 českých legionářů
Přehled hlavních bitev čs. legionářů na Rusi
Československé legie ve Francii
Byly dobrovolnické jednotky ve Francii v letech 1914-1919 (Vouziers). V rámci cizinecké legie vznikla 31. srpna 1914 rota Nazdar!. V roce 1918 vznikla československá brigáda ve Francii, která se na jaře roku 1919 vrátila do Československa. Bylo v ní asi 9600 vojáků.
Ve Francii padlo 650 českých legionářů
Československé legie v Itálii
Byly dobrovolnické vojenské jednotky v Itálii v letech 1917-1918. První se vytvářely v roce 1917 jako výzvědné oddíly, na jaře roku 1918 došlo k vytvoření československá divize, v prosinci 1918 vznikl armádní sbor. Do jednotek bylo zařazeno asi 20 000 vojáků, po podepsání příměří ze zajatců vytvořeny další, tzv. domobranecké prapory o počtu asi 60 000 vojáků.
Na italské frontě zemřelo 350 českých legionářů.
Význam
Význam těchto jednotek byl opravdu značný. Jednak se podílely na vítězství Dohody v první světové válce, zejména však zároveň podpořily politiky v jejich snaze o vytvoření Československa: Československo bylo po skončení války považováno za jednu z vítězných mocností.
V Československu (1920-1939) byl pak jejich odkaz brán velmi vážně, vznikaly mnohé spolky a organizace, které různě propagovaly legie.
V české literatuře vznikla skupina spisovatelů (zpravidla bývalých legionářů), kteří psali téměř výhradně o legiích, proto se tato literatura přímo nazývá legionářskou (Rudolf Medek, František Langer, Josef Kopta).
Po roce 1948 se jejich význam zlehčoval a během krátké doby se o nich oficiálně přestalo mluvit úplně.
V očích Rakušanů a prohabsburských Čechů byli ovšem Českoslovenští legionáři zrádci své vlasti a císaře.
Zdroje:
encyklopedie Historie světa
http://www.wikipedia.cz
obrázky z http://www.google.com
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.