MALÍČEK - Devítky v pracovním táboře

14. června 2008 v 9:17 | Muninka:-) |  Základka
Devítky v pracovním táboře
Není to tak dlouho, co v naší republice vládl komunismus. Ale přece jenom koncentrační tábory zde už dlouho nejsou. Komunisté koncem čtyřicátých a začátkem padesátých let stavěli koncentrační a pracovní tábory, kam umisťovali lidi, kteří jim nebyli pro jejich režim zrovna po vůli. I naši deváťáci se o této době učili a jako zpestření výuky a pro lepší představu jeli na exkursi do pracovního tábora Vojna u Příbrami, kde byli lidé zavíráni pro práci v uranových dolech.

Cesta do tábora trvala bez mála tři hodiny. Při příjezdu máme možnost vidět nad bránou nápis Prací ke svobodě. S tímto nápisem máme už od začátku problém, protože lidé tu nepracovali svobodně, ale byli k pracím nuceni. Dále se usazujeme v hlavní budově, ve které se díváme na film o tom, jak to všechno muselo být hrozné a jací lidé v táboře byli zavíráni. V táboře byli umísťováni vězni hlavně z politických důvodů. Komunisté měli největší problém s jejich názory a inteligencí, kterou zrovna oni neoplývali. V promítací místnosti visí na stěnách moc pěkné, ale hodně temné obrazy vystihující hrůzu a všechnu tu bezmoc vězňů.
Po filmu jsme se přesunujeme na jakousi vyhlídku, ze které je vidět na celý tábor. S námi tam jde i pán, který nám ke všemu dává komentáře a říká nám zajímavé informace. Tábor samotný vcelku není moc zachovalý, všechny budovy jsou přestavěny, některé mají jen vyznačený svůj obvod, kde stály, avšak je to přesná kopie bývalého originálu. Z vyhlídky máme také výhled na okolí, ve kterém se těží uran.
Pokračujeme v prohlídce k domu, kde vězni bydleli "za trest". Této budově se říkalo korekce, neboli "nápravna". V zimě přebývali v chladu, nebylo zde žádné topení a luxus, jak jsme zvyklí my. V malé místnůstce, kde lidé spali, je jen dřevená postel a kýbl, do kterého chodili na záchod. Většinou ho ale vůbec nepotřebovali, jelikož dostávali najíst a napít jen velmi málo.
Budovy, kterých zde bylo nejvíc, sloužily k ubytování. Když přicházíme dovnitř, vzpomínáme na výjezd ve čtvrté třídě, kdy jsme byli v Šiškovicích. V místnostech to vypadá podobně jako tam. Jsou zde kovové palandy, jeden dřevěný stůl a kamna, ve kterých si v zimě v omezených hodinách mohli přitopit.
Další budovu využívali jako nemocnici. Bylo zde ale velmi málo lůžek (cca 14), ale nemocných lidí v táboře bylo mnohem víc. To byl důvod toho, že lidé často umírali, protože mu doktoři nestačili pomoc.
Návštěva tábora tímto končí a my se rychle přesouváme do Prahy, kam jedeme navštívit Vojenské muzeum. Domů se vracíme po šesté hodině plni nových informací a zážitků. Doufejme, že jsme se z těchto hrůz dostatečně poučili a že se nebudou nikdy opakovat.
Monika Netolická, Nikola Hrouzková, IX. A
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.