Středověká hudba

9. března 2010 v 15:57 | Monča :) |  ◄ Referáty ►
Z oboru čistě nástrojové, instrumentální hudby máme z období staršího středověku památek málo, i když již od 13. století můžeme vystopovat první projevy samostatného instrumentálního slohu. Důležitými instrumentálními formami byly taneční skladby ductia a estampida, složená z několika částí. Estampidou je nejstarší památka instrumentální hudby z přelomu 12. a 13. století Kalenda maya i většina instrumentálních světských skladeb v rukopisech. Většinou jsou to však ještě skladby jednohlasé Od 9. století vchází v život zápis hudební myšlenky. Jako základ notace se objevují neumy, od 12. století chorální noty a od 13. století mensurální notace. Za zakladatele mensurální notace se považují autoři sbírky starého vícehlasu Magnus liber organi (chybně překládáno Velká varhanní kniha), kapelníci mariánského chrámu v Paříži, Magister Leoninus a Perotinus Magnus (Notredamská škola). Výrazný pokrok v notaci přinesl významný teoretik Phillippe de Vitry diferenciací délky tónů a rytmů.
Jak z literatury tak i výtvarného umění si lze udělat poměrně jasnou představu i o hudebních nástrojích středověké hudby. Byly to již v podstatě nástroje všeho druhu:
* smyčcové - gigue a viella
* drnkací - loutna, harfa
* klávesové - především varhany a ve 14. století již také klavír ve své primitivní podobě
* dechové (zobcové a kostěné flétny, píšťaly, rohy, trouby) i
* bicí nástroje
Od druhé poloviny dvacátého století se reprodukce středověké a renesanční hudby stala poměrně oblíbeným zájmem. V současnosti existuje celá řada skupin a souborů, provozujících tuto hudbou s použitím originálních dobových nástrojů či jejich replik.

Hudba instrumentální
Instrumentální (tedy nástrojová) hudba se v období středověku soustřeďovala především na doprovod písní v podobě předeher, meziher a doher. Podstatnou část středověkého repertoáru tvořily improvizace. Nejstarší a nejslavnější doloženou instrumentální skladbou je Kalenda maya z roku 1200. Památky na varhanní hru se vůbec nedochovaly. Zpočátku se varhany pravděpodobně používaly při liturgických zpěvech. Až později (ve 13. století) se začaly více uplatňovat, hra na varhany nahrazovala například některé zpěvní části mše.

V Čechách byla nástrojová hudba spojena s lidovou zábavou a tancem. Památky připomínající tuto hudbu jsou však pouze výtvarné nebo literární. Za zmínku stojí hra na varhany, která se u nás rozvíjela od 13. století (roku 1255 byly na podnět děkana Víta postaveny "nové" varhany v chrámu sv. Víta).

K velkému rozvoji instrumentální hudby (pištci, trubači apod.) u nás došlo za vlády Karla IV. Mezi Karlovými dvořany byla podle francouzského dvoru zřízena funkce tzv. krále hudců. I varhanní hra měla za panování Karla IV. dobré postavení. V husitské době však byla u nás instrumentální hra zatlačena na okraj hudební kultury. Husovi stoupenci zavrhovali varhanní hru, a docházelo dokonce i k ničení varhan.

Ke známým nástrojům středověku patřily např. keltský nástroj chrotta - drnkací nástroj příbuzný kithaře, jenž se přeměnil na nástroj smyčcový, harfa, loutna (často sloužící jako nástroj doprovodný), smyčcové nástroje fidula, lyra a tromba marina, strunný nástroj s plošnou rezonanční skříňkou psaltérium, z dechových nástrojů zobcová i příčná flétna, vícehlasé klávesové nástroje jako varhany, pozitiv a přenosný portativ, rozmanité bicí nástroje apod.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.