Opěrná a pohybová soustava - zápis

6. listopadu 2010 v 12:23 | Monča :) |  ↕ Něco do školy ↕
opěrná a pohybová soustava
Klíčové pojmy: tkáň pojivová, kost, osteocyty, kostní dřeň, růstová chrupavka, kloub, páteř, obratel, lebka; stavební princip horní a dolní končetiny; tři typy svalstva
-          Pohyb = jedna z nejzákladnějších vlastností živočichů
-          Pohyb je založen na schopnosti buněk tvořících svalstvo se zkracovat a vyvíjet mechanické napětí - stažlivost-kontraktilita.
-          Kostra je pasivní pohybovým aparátem, naopak svalstvo je aparátem aktivním.
-          Kostra poskytuje pevnou oporu, která je potřeba k tomu, aby svaly mohli pohybovat kostmi v kloubech.
-          U člověka se také vyskytují svaly, které nemají funkci pouze mechanickou - např. hlasivkové svaly, pohyby rukou sdělující myšlenky, pohyby svalů obličeje, které sdělují radost i smutek.

opěrná soustava

-          Základem je kostra, která tvoří oporu celému tělu a ve spojení se svaly zajišťuje jeho pohyblivost.
-          Kostra je složena především z kostí. Některé z nich slouží i jako ochraně pouzdra pro životně důležité orgány - kostra hrudníku chrání srdce a plíce, lebka mozek a smyslové orgány.

Pojivové tkáně opěrné soustavy

-          Ke kostře patří nejen kosti, ale i vazivo (vazy a šlachy) a chrupavky.
-          Vazy spojují jednotlivé kosti, šlachy připojují ke kostem svaly a chrupavky pokrývají styčné plochy kostí v kloubech, spojují některé kosti a tvoří meziobratlové ploténky.
-          Vazivo, chrupavka, kosti = tkáně - pojivové tkáně - pojiva. V pojivových tkáních vytvářejí tkáňové buňky značné množství mezibuněčné hmoty, která má dvě složky - základní hmota (beztvará - amorfní, hmota tvořená polysacharidy a bílkovinami) a vlákna. Vláknitá složka je buď velmi pevná, tvořená kolagenem (kolagenní vlákna) nebo velmi pružná (elastická vlákna)
-          Vazivová tkáň je spíše měkká, chrupavka tuhá a kost je tvrdá.

Stavba kostí

-          Každá kost se skládá ze tří složek - vazivové okostice, vlastní kostní tkáně a konstní dřeně.

Kostní tkáň

-          Osteoblasty = buňky vytvářející mezibuněčnou hmotu kostní tkáně při růstu kostí
-          Osteocyty = definitivně vytvořené kostí buňky v kosti, jsou uloženy v komůrkách zvápenatělé kostní hmoty.
-          Mezibuněčná hmota se skládá z organické (kolagenní vlákna) a anorganické (fosforečnan vápenatý, uhličitan vápenatý) složky. Mezibuněčná anorganická hmota tvoří 65% hmotnosti kostí a způsobuje její tvrdost. Vápenaté anorganické soli představují největší zásobárnu vápníku v těle (99%). V dětství je v kosti hodně kolagenních vláken, proto je kost pružná. Ve stáří převládají minerální látky - kosti jsou tvrdší, ale také křehčí. Nemoci -
osteoporóza
= úbytek kostní hmoty, "řídnutí kostí" " vyšší riziko zlomeniny.
-          Rozlišujeme hutnou a houbovitou kostní tkáň. Hutná tkáň - příkladem je povrchová střední část dlouhých kostí. Tvoří také povrchovou vrstvu kostí pohybových a krátkých. Houbovitá tkáň tvoří vnitřek kostí plochých a krátkých a je v hlavicích dlouhých kostí.

Kostní dřeň

=
síť jemných vazivových vláken, vazivových buněk a bohatě rozvětvených cév
-          Je uložena uvnitř středního úseku v dlouhých kostech, jako je kost stehenní nebo pažní.
-          Je také v dutinkách houbovité kostní tkáně krátkých a plochých kostí.
-          V mládí - především červená kostní dřeň (vznikají v ní červené a bílé krvinky a krevní destičky). Postupně je v některých kostech nahrazována tukovou tkání a mění se ve žlutou kostní dřeň (morek). V dospělosti se krvinky tvoří jen v červené kostní dřeni krátkých a plochých kostí (uvnitř žeber, obratlů, pánevních a lebečních kostí).
-          Aktivita kostní dřeně je obrovská. Denně vydává do krevního oběhu miliardy červených a bílých krvinek a krevních destiček. Nahrazuje tím tak zaniklé krevní buňky.

Povrch kostí

-          S výjimkou kloubů kost pokrývá tuhá zavivová blána nazývaná okostice - periost.
-          Okostice je bohatě prokrvená a obsahuje četná nervová zakončení, jejichž drážděním vyvolává pocit bolesti při poškození kosti.

Růst kostí

-          Dlouhé kosti rostou na rozmezí středního úseku a obou kloubních konců v chrupavčité části kosti až asi do 18. až 23. roku života
-          Místa růstu = růstové chrupavky. - po ukončení růstu se mění v kostní tkáň - proces nazýváme kostnatění-osifikace.
-          Činnost buněk růstových chrupavek stimuluje růstový hormon (somatotropin) vylučovaný z hypofýzy (podvěšek mozkový).
-          Růst do délky - chrupavka se zvětší, její část přivrácená k diafýze se rozpadá a osteoblasty vytvoří kostní tkáň okolo rozpadající se chrupavky. Buňky chrupavky ve vrstvě přiléhající ke kloubnímu konci kosti se rychle dělí " růstová chrupavka se posunuje směrem k epifýze, čímž dochází k růstu kosti do délky.
-          Růst do šířky - kost roste z hlubokých vrstev okostice přirůstáním nových vrstev kostních lamel.

Spojení kostí

-          Kosti jsou vzájemně spojeny souvisle a pevně vazivem, chrupavkou nebo kostní tkání = nepohyblivá spojení nebo pomocí kloubů, které umožňují pohyb.
-          Vazivo - lebeční kosti novorozence
-          Chrupavky - stydká spona, meziobratlové ploténky mezi těly obratlů
-          Kostní tkáň - křížové obratle

Pohyblivé spojení kostí

-          Kloub
-          Tvořeno krátkým, širokým pouzdrem z pevné vazivové tkáně. Uvnitř pouzdra je olejovitá tekutina (kloubní tekutina) vylučovaná membránou lemující kloubní pouzdro.
-          Části kostí, které se v kloubu k sobě přibližují, jsou kryty kloubní chrupavkou.
-          Jedna styčná ploch v kloubu je vyhloubená (jamka) a druhá vypouklá (hlavice)
-          Zmírnění tření - kloubní tekutina a hladká chrupavka.

kostra lidského těla

-          Rozlišuje se na kostru osovou (lebka, páteř se žebry a kosti hrudní) a kostru končetin.

Kostra osová - páteř

-          Páteř je pružnou osou celé kostry. Je složená z 33 až 34 obratlů - 7 obratlů krčních, 12 hrudních, 5 bederních a 5 křížových, srostlých v kost křížovou, a z kosti kostrční tvořené srostlými obratli kostrčními.
-          S hrudními obratli je skloubeno 12 párů žeber - 7 z nich jsou tzv. žebra pravá - jsou chrupavkou připojeny ke kosti hrudní, 3 páry jsou žebra nepravá, jsou spojena chrupavkou s výše uloženými žebry pravými a 2 páry jsou žebra volná, končící mezi svaly břišní stěny.
-          Hrudník je tvořen žebry, hrudními obratli a kostí hrudní.
-          Obratel - složen z těla, oblouku a výběžku. Odchylnou stavbu mají dva první krční obratle - atlas (nosič) a čepovec (axis). Atlas má prstenčitý tvar, nemá tělo, na horní straně jsou kloubní plošky pro spojení s týlní kostí, což umožňuje kývací pohyb hlavy. Na těle čepovce vystupuje kuželovitý výběžek - zub čepovce, spojený kloubně s předním obloukem atlasu. Kolem zubu se otáčí atlas a tím se otáčí i hlava.
-          Obratle se od hlavy směrem ke kosti křížové zvětšují, zvláště jejich těla, neboť mají u člověka nosnou funkci. Největší jsou těla obratlů bederních, stejně tak jako příslušné meziobratlové ploténky - pružné chrupavčité destičky spojující vzájemně jednotlivé obratle.
-          Oblouky obratlů s těly ohraničují obloukové otvory, které tvoří páteřní kanál, ve kterém je uložena mícha. Páteř má tedy nejen funkci opornou, ale tvoří i kostěné pouzdro pro míchu a kořeny míšních nervů.
-          Páteř je dvakrát zakřivená. Obloukové prohnutí směrem dozadu se nazývá kyfóza (hrudní a křížová), prohnutí směrem dopředu lordóza (krční, bederní). Dvojesovité zakřivení spolu s meziobratlovými ploténkami dodává páteři pružnost.
-          Vadou páteře je skolióza - vybočení páteře do strany v oblasti hrudní nebo bederní.

Kostra osová - lebka

-          Lebka je připojena k páteři a je tvořena mozkovou a obličejovou částí.
-          K lebce se přiřazuje i jazylka, což je drobná kůstka uložená pod dolní čelistí. K lebeční spodině je připojena dlouhými vazy. Začínají na ní některé krční vazy a je na ní zavěšen hrtan.

Mozková část lebky

-          je kostěným pouzdrem mozku. její klenba (kalva) se skládá z plochých kostí, v dospělosti pevně spojených švy.
-          Spodina lebky (lebeční báze) je členitá.
-          Zadním oddílem lebky je týlní kost s týlním otvorem, jimž vstupuje do lebeční dutiny páteřní mícha.
-          Týlní kost se připojuje dvěma výběžky (kondyly) k prvnímu obratli - atlasu.
-          Před týlní kostí je v lebeční spodině kost klínová s jamkou sedlovitého tvaru zvanou turecké sedlo, kde je uložen podvěšek mozkový (hypofýza). Kost klínová je v mozkové části lebky hlavní kostí. Připojuje se k ní většina dalších kostí lebky (kost čelní, kosti temenní, spánkové, kost týlní)
-          Kost spánková - součástí jsou dvě kosti skalní, nejtvrdší kosti v těle.
-          Nejslabším místem na lebce jsou šupiny kosti spánkové a čelní.
-          V kosti skalní je uloženo rovnovážné a sluchové ústrojí.
-          Ke spodině lebeční dále patří kost čichová.
-          Přední část lebeční dutiny uzavírá kost čelní, vrchol lebeční klenby párové kosti temenní.

Obličejová část lebky

-          Je menší než mozková
-          Horní část tvoří horní čelist, největší kost horního oddílu obličejové části.
-          Horní čelist je spojena prostřednictvím lícní kosti s párovou kostí spánkovou.
-          Výběžky lícní kosti připojující se ke kosti spánkové vytvářejí jařmový oblok.
-          Další kosti - kost čichová, kosti slzní, ností a patrové a drobné kůstky nazývané skořepy nosní.
-          Dolním oddílem je dolní čelist, spojena pohyblivě - klouby - s pároviu kostí spánkovou. V čelistech jsou zubní lůžka, v nichž jsou zuby.

Kostra končetin

-          Ke kostře páteře jsou končetiny připojeny kostmi tvořící pletence - horní končetina pletencem lopatkovým, dolní končetina pletencem pánevním.
-          Pletenec lopatkový (pletenec horní končetiny) ja tvořen klíční kostí a lopatkou, spojenou s osovou kostrou jen nepřímo pomocí svalů.
-          Pletenec pánevní tvoří pánevní kost.

Pánevní kost

-          Vzniká spojením 3 původně samostatných kostí - kosti kyčelní, stydké a sedací. Mezi stydkými kostmi obou dolních končetin je destičkovitá chrupavka stydká spona. Prostor ohraničený kostmi pánevními, kostí křížovou a kostrční se nazývá pánev (ženská pánev je prostornější než mužská).

Volná horní končetina

-          Tvoří ji kost pažní, na horním konci má hlavici pro ramenní kloub, na dolním koci je hladká a hlavička pro spojení s oběma kostmi předloktí je v loketním kloubu.
-          Předloktí - dvě kosti - kost vřetení (radius - na palcové straně) a kost loketní (ulna - na malíkové straně)
-          Ruka - kostru ruky tvoří zápěstí - 8 drobných kůstek, záprstí složené z 5 záprstních kůstek a na ně navazuje 5 prstů (4 prsty mají 3 články, palec jen 2)

Volná dolní končetina

-          Kost stehenní (femur) - její výraznou část tvoří kulovitá hlavice spojující kost stehenní s kostí pánevní. Mezi hlavicí a tělem femuru je zúžená část - krček kosti stehenní.
-          Kostra bérce - složena ze dvou kostí - kost holenní je silnější kostí na palcové straně, kost lýtková je kostí štíhlejší na straně malíku.
-          Menisky - 2 chrupavčité destičky připojené k holenní kosti.
-          Kostra chodidla - tvoří ji 7 zánártních kůstek spojených s nártními kostmi, ke kterým se připojuje 5 prstů s týmž počtem článků jako na ruce. Největší kost zánártní - kost patní - na jejím mohutném výběžku se upíná Achillova šlacha trojhlavého lýtkového svalu, a kost hlezenní kloubně spojená s oběma bércovými kostmi.
-          Čéška - kost vsunutá do šlachy čtyřhlavého svalu stehenního, tvoří přední stranu kolenního kloubu.

Onemocnění kloubů

-          Onemocnění jsou zánětlivá (revmatoidní artritida), jednak nezánětlivá (artróza), způsobená opotřebováním chrupavek.
-          Dna = metabolická porucha z nadměrné spotřeby potravin bohatých na puriny (maso, vnitřnosti), kdy se v kloubech hromadí krystalky kyseliny močové.

pohybová soustava - svalstvo

-          Lokomoce = přemisťování celého těla
-          Pohyb se uskutečňuje pomocí kosterního (příčně pruhovaného) svalstva.
-          Činnost orgánů zajišťuje hladké svalstvo.
-          Pohyb krve v cévní soustavě zprostředkovává činnost srdečního svalu, který má některé vlastnosti kosterního svalu a některé vlastnosti svalu hladkého.
-          Veškerá svalová tkáň je tvořena svalovými buňkami. Schopnost svalových buněk se stahovat a vytvářet mechanické napětí je dána přítomností kontraktilní (stažlivé) bílkoviny. Ty přeměňují chemickou energii uloženou v ATP v mechanickou práci.
-          Kontraktilní bílkoviny (aktin a myozin) jsou přítomny ve všech typech svalové tkáně

Kosterní svaly

-          Největší tělesná tkáň
-          40-50% lidské hmotnosti
-          Svalové buňky mají válcovitý tvar, nazýváme je svalová vlákna - obsahují větší počet jader a různé množství mitochondrií. Vlastními stažlivými (kontraktilními) strukturami jsou ve svalovém vlákně myofibrily.
-          Svalová vlákna spojená jemně řídkým vazivem, v němž jsou uloženy cévy a nervy, vytváří sval.
-          Povrch svalu kryje vazivový obal - fascie, povázka.
-          Nejširší část svalu - svalové bříško - na konci vybíhají ve šlachy = vazivo, charakteristické pro ně jsou paralelně uspořádané svazky kolagenních vláken.
-          Připojení šlachy ke kosti - svalový úpon - je velmi pevné.
-          Svaly mají příčné pruhování.
-          Myofibrily se skládají ze dvou druhů bílkovinných vláken - filamentů - filamenty silné
(myozin) a filamenty slabé (aktin).
-          Smrštění, kontrakce svalu při svalovém stahu je založeno na zasouvání slabých filamentů mezi filamenty silné. Zasouvání se uskutečňuje pomocí příčných můstků mezi oběma filamenty. Energie pro tažné síly, které způsobují zasouvání filamentů do sebe, se získává štěpením ATP.
-          Návrat do klidového stavu = relaxace.
-          Kosterní nervy jsou inervovány motorickými nervy, které vycházejí z předních rohů míšních, některé hlavovými nervy (vycházejícími z mozku).
-          Podle polohy těla rozlišujeme svaly na několik skupin: svaly hlavy, krku, hrudníku, svaly břišní, pánevní, zádové a svaly horní a dolní končetiny.

Antagonistické svaly

-          Soustava párových svalů - jeden ze svalů je ohybač (flexor), druhý natahovač (extenzor)

Srdeční sval

-          Srdeční svalové buňky obsahují myofibrily - můžeme tedy pod mikroskopem sledovat příčné pruhování.
-          Srdeční svalové buňky jsou krátké, rozvětvené a vzájemně mezi sebou propojené vodivými spoji, takže podráždění jedné srdeční buňky se přenáší přímo na další buňky.
-          Srdeční svalové buňky nejsou aktivovány prostřednictvím nervů. Srdce má svá dvě vlastní centra automacie, která dávají povely ke stažení srdečních svalových buněk. Hlavní centrum automacie leží ve stěně pravé síně při ústí horní duté žíly do pravé síně (sinusový uzlík).
-          Nervová podráždění urychlují (sympatikus), nebo zpomalují (parasympatikus)

Hladké svaly

-          Tvoří 3% tělesné hmotnosti.
-          Buňky hladkých svalů jsou podstatně menší než buňky svalů kosterních.
-          Buňky - mají vřetenovitý tvar.
-          Jsou přítomny aktinové a myozinové filamenty. Jsou ale jinak organizované než ve svalech kosterních.
-          Svaly nejeví příčné pruhování.
-          Kontrakce hladkého svalu jsou pomalé. Funkce celé řady svalů spočívá jen v udržování nebo změně napětí ve stěnách útrobních orgánů.
-          Jsou inervovány vegetativními (autonomními) nervy, a nemůžeme je proto na rozdíl od kosterních svalů ovládat vůlí.
-          Na jejich činnost působí také hormony. Stahy některých typů hladké svaloviny mohou být i hormony vyvolány (př. stahy děložní svaloviny).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sandokan Sandokan | Web | 10. září 2017 v 19:14 | Reagovat

Skola kytary

2 Levak Levak | Web | 28. září 2017 v 9:34 | Reagovat

Doporucte mi nejake kytarove lekce

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.